reklama

Návrat do dětství

Návraty bývají hořkosladké a přesto je máme rádi. Rádi vzpomínáme na přítomnost, která se již dávno stala minulostí. Proč tak rádi lidé vzpomínají na to, co bylo a co se už nikdy nevrátí?

Písmo: A- | A+
Diskusia  (6)
Obrázok blogu

Stála a dívala jsi se do dálky, jakoby jsi na něco čekala. Tvé modré jasné oči hladily krajinu ve které jsi vyrůstala a stávala se ženou. Krajina Tvého dětství, která už dávno přestala existovat. Nechceš si připustit tuto ztrátu. Zase se snažíš stát se tím děvčátkem, kterým jsi kdysi byla. Vzpomínáš na své dětské přátelé, ale jejich obrazy se již dávno rozplynuly. Co se asi s nimi stalo? Kde nyní jsou a jak se asi mají? Vzpomínáš a vzpomínky jsou to hořkosladké a přesto je máš ráda, protože jsou to jen vzpomínky, které Ti zůstaly. Pamatuješ? Tam na té louce jsi trhala a jedla šťovík a Anička, která byla od Tebe starší o dva roky Ti říkala, abys ho nejedla, protože může být pomočený od psa. A Ty jsi se smála a jedla jsi i přesto svůj zelený šťovík. Měl takovou zvláštní chuť. A pamatuješ tam na té cestičce, která vede od základní školy až k jídelně, kde vařily výborné buchtičky s krémem, tam kde rostou kopřivy, pamatuješ jak jsme se učili odvaze a pokládali si do dlaní lístečky kopřiv a mačkali je ve svých dlaní? Na rozdíl od malého Pepíka, jsi to dokázala a svou kopřivu jsi zmáčkla až se Ti dlaň pokryla boláky. Potom jsi malého Pepíčka objala a řekla, že jsou i důležitější věci než něco někomu dokazovat. Už tehdy jsi byla moudrá a my kluci jsme Tě milovali snad všichni. Pamatuješ si také na naší učitelku Balcarovou? To byla ta nejpřísnější učitelka jakou jsem kdy poznal. Jednou o přestávce jsi za mnou přišla a zeptala jsi se mě se strachem v očích, jestli nemám ještě jedno pravítko, protože jsi si svoje zapomněla doma. I když jsi byla tak odvážná, přesto jsi tehdy měla strach. Já jsem Ti řekl, že mám pravítka dvě a dal jsem Ti to, které leželo na mém stole. Když byla hodina, paní učitelka Balcarová nás požádala, aby jsme si vytáhli pravítka. Všichni svá pravítka měla, jenom já jsem ho neměl, protože jsem Ti ho půjčil. Učitelka stála nademnou a hrozivě na mě koulila oči. „Proč nemáš pravítko?“ zeptala se. Podívala jsi se na mě s takovým strachem. Odpověděl jsem: „Zapomněl jsem ho doma.“ Učitelka mě praštila pravítkem přes ruky. Zabolelo to, ale byl jsem rád, že nepraštila Tebe. Stojíš a díváš se do dálky. Díváš se na hřiště, kde jsme si hráli jako děti. Houpačky, kolotoče, prolízačky, všechno tu je jako kdysi, ale vše je nějaké jiné. Už to není ten svět, který jsi znala tak dobře. Rozběhla jsi se po známé cestičce, které se říká Krakonošova cestička a která směřuje až na Sněžku. Tady u té chatičky byla jedna studánka. Hledáš ji a skutečně ji objevuješ. Je to stále stejná studánka, tak jak jsi ji vždycky znala. Teče z ní nejchutnější a nejchladnější voda, co znáš. A když v zimě studánka zamrzne, vytvoří se okolo ní kouzelné království ze třpytících se krystalků ledu. A pamatuješ, jak jsme na druhém břehu, tam, kde teče uprostřed lesa křištálově čistá řeka, jsme se tak často v létě brouzdali touto říčkou a čvachtali se v ní? Ó jak sladké bylo naše dětství. Ale teď je najednou všechno pryč. Jakoby to ani nikdy nebylo, jakoby to byl jen pouhý sen a ne skutečnost. Stojíš a díváš se do dálky, jakoby jsi čekala něco, co se již nikdy nevrátí.

Zdeněk Kopřiva

Zdeněk Kopřiva

Bloger 
  • Počet článkov:  49
  •  | 
  • Páči sa:  0x

Zřím šťastnou cestu...Zřím šťastný návrat... Zoznam autorových rubrík:  PromluvyZápisky šílenéhoBásně v prózePoezieVíraReflexeÚvahyZamyšlení se nad tématemProžité okamžikySoukroméPříběhyNezařazenéZábavaPolitika

Prémioví blogeri

Juraj Karpiš

Juraj Karpiš

1 článok
Juraj Hipš

Juraj Hipš

12 článkov
Post Bellum SK

Post Bellum SK

74 článkov
Iveta Rall

Iveta Rall

87 článkov
Martina Hilbertová

Martina Hilbertová

49 článkov
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu