Na začátek si definujme samotné slovo LIDSKOST. Podle mého názoru je lidskost vlastnost a možná i schopnost člověka jednat jako člověk. Nikde jinde než u lidí se s tím nesetkáme. Být lidským znamená mít srdce a cítit. Je to také schopnost rozlišování toho, co lidské je a co lidské není, což je ovšem značně obtížné, protože lidskost může být u každého chápána jinak. Podle mě to závisí na dosaženém stupni vědomí každého jednotlivce. Pro někoho je lidskostí neubližovat jiným, ale ubližování nám, námi samými už nepokládáme za nelidskost. Někteří jedinci říkají, že činíme–li tak, máme na to morální právo, neboť jsme to my, kdo o sebe rozhodujeme. Tuto skupinu lidí bych chtěl vyvarovat z jejich omylu. Ubližuje-li člověk sám sobě, určitě se nemůže nazývat lidským, protože lidskost se v žádném případě neprojevuje masochismem. Lidskost je cit a tento cit nám říká, že musíme konat tak, jak cítíme v samotné hloubce našeho svědomí. Naše svědomí, nechť je naším zrcadlem. Obraz, jako ostatně obraz každého zrcadla může být zkreslený. Podobně obraz našeho svědomí může být zkreslený naší výchovou ať už rodičmi anebo společností, která nám od útlého věku říká, co je a co není správné. Toto já pokládám jen za povrchové vlnění svědomí. Je ještě jedno svědomí a to leží v samém srdci Universa a toto svědomí se nikdy nemýlí. Jsem přesvědčen, že člověk dokáže ve svých hlubinách tento hlas svědomí odhalit. Takže můžeme říct, že to, zda-li jednáme lidsky nebo ne, tedy onen stupeň rozlišování, můžeme odhalit na základě hlasu našeho svědomí. Ale hlas svědomí je tak jednoduché přehlušit naším egoismem. A tehdy se lidskost vytrácí a na scéně se objevuje pravý její protiklad – necitelnost, což není nic jiného než naše zapomenutí na to, kdo skutečně jsme. Jsme tak naplněni egoismem, že veškeré naše jednání je v přímém rozporu s lidskostí. Jak se lidově říká, jdeme přes mrtvoly. K bolesti se stavíme neutrálně, pokud to není naše vlastní bolest. Někteří lidé jsou tak necitelní a nevšímavý k bolesti druhých, tak zvrácení, že jim dokonce cizí bolest přináší potěšení. Takové lidi já však považuji za primitívy, kteří budou jednoho dne muset silou Boží prozřetelnosti prožít tolik bolesti, dokud nepochopí, co je to být lidským. Lidskost, tento cit, je spojen s Láskou. Bez lásky nemůže být ani řeči o lidskosti. Kdo chce rozvíjet lidskost, musí se především zaměřit na lásku, protože tajemství lidskosti spočívá v tajemství lásky. Až se lidé stanou láskou, až ji objeví ve svém vlastním srdci, až naplní každou jednotlivou molekulu, ze které je složeno jejich hmotné tělo, až pochopí, že láska je jediným stavebním prvkem stvořeného, pochopí také, co znamená být lidským, co znamená být člověkem.
